Je začátek listopadu roku 2018...,dlouho jsem nic nenapsal....
Je začátek listopadu roku 2018...,dlouho jsem nic nenapsal.... Takže, moc jsem toho do teď letos nenazávodil, nenatrénoval, ale i tak to bylo zajímavé. Začalo to na jaře tzv. soustředěním, v Poreči. Osobně si představuji za slovem soustředění jiný způsob trénování a pokud si převedu význam slova "soustředění" do srozumitelnosti pro každého laika, tak by to mohlo znamenat třeba soustředit se na něco, a jelikož jsme sportovci, triatlonisté, mělo by to být soustředění se na trénink, trénink a zase trénink. Proto odjíždíme většinou někam od rodiny, s těmi, co mají stejné zájmy a věnujeme se zejména. a hlavně trénování, kvalitnímu tréninku odpovídajícímu danému času. Jenže, mnoho eg pohromadě dělá něco, co se velmi lehce zvrhne úplně někam jinam, ... do háje...slušně řečeno. No nic, to jen malá poznámka k jaru. V květnu jsem byl na operaci patní ostruhy na pravé noze. Mnoho týdnů neběhání, ale nakonec přece jen účast na MS v pul ironmanu v JAR 2.září, když kvalifikace už byla na konci srpna minulého roku. Snad jsem neudělal ostudu, dokonce jsem měl v cíli i dobrý pocit z předvedeného výkonu. Ani jsem jej nečekal, jediný můj cíl byl, neudělat ostudu. To se snad povedlo. A po příjezdu? Následovala další operace, tentokrát druhé nohy, přetížené z květnového zásahu do pravé paty. Meniskus to nevydržel. Ale to se stává nejen sportovcům, stejně jako patní ostruha. Věřím, že to horší jsem si vybral letos a hurá do další, tentokrát jubilejní, čtyřicáté sportovní sezony. Navíc sezony, kdy mi bude 50let. Další pokus, dost možná jeden z posledních, plnit si své sportovní sny.
Ale tohle všechno bledne ve stínu toho, co jsem prožil poslední dny, hodiny a nebylo to díky sportu.
Někdy o prázdninách jsem byl osloven ODS v Přerově, zdali bych nestál o to, být na kandidátce, jako nezávislý podporovatel, na 15místě kandidátky pro volby do místního zastupitelstva. Souhlasil jsem. Mám pravicové smýšlení, ale necítím se na to, být v nějaké straně, hnutí. Jsem takový ten typ rebela, nezařaditelného, ale s jasným názorem na určité věci. jak řekl jeden můj kamarád, jsem kontroverzní osoba. A měl asi pravdu, buď mě lidé mají rádi, nebo mě nemají rádi (hezky řečeno), ale většinou nic mezi. Ale zase vědí, na čem jsou.
U voleb jsem samozřejmě taky byl, ale v klidu odjel na oslavu narozenin do Prahy, která mimochodem byla moc moc příjemná. A najednou někdy kolem 23hodiny, sobota, kdy se už spočetly všechny mandáty, telefonát. Nezvykle pozdě, kdo mi může volat? Předseda. Já se dostal do zastupitelstva města Přerova. Respektive, občané města Přerova mi dali svůj hlas a asi věřili, že hýzl může něco změnit. A já se díky této velké důvěře vyhoupnul z 15, téměř nevolitelného místa na šesté,které bylo to poslední směrem k zastupitelstvu. Byl jsem velmi překvapený a myslím, že nejen já. A první co mě napadlo a řekl jsem to i hned panu předsedovi, že rezignuji hned a přenechám své místo dalšímu v pořadí za mnou. V momentu ale jakmile jsem to vyslovil, napadlo mě, že bych asi okamžitě zklamal mnoho lidí, kteří mi,právě mě, dali svůj hlas svědomím, že třeba něco pomůžu změnit lepšímu. A nemůžu přece zklamat. To není můj styl.Lidsky mě velmi potěšilo, že se najde v Přerově tolik lidí, že mě to vynese tak vysoko. Velmi si toho vážím.
Přišlo mi do života něco, co jsem neplánoval, na co jsem nebyl připraven už v den zvolení a vlastně nejsem ani teď, když tento post píšu. Mám za sebou několik jednání uvnitř klubu, jedno v koalici. a včerejší první zasedání nově zvoleného zastupitelstva města Přerova. V pondělním odpoledni 5.11. 2018 jsem složil slib zastupitele a stal se člověkem, který má, může a je spoluzodpovědný za to, kam se bude naše město ubýrat. Mé pocity toto pondělního odpoledne mě přiměly napsat právě tento článek. ... Nepamatuji se ve svém životě chvíle, které byly tak rozporuplné, tak pro mě dramatické a nervozní. I na MS na Hawaji, i na jiných významných závodech, nebo při obhajobě diplomové práce nebo u státnic, jsem nebyl tak zvláštně nervozní, tak zvláštně napjatý a tak ... . Při vyslovení přede všemi slovo "Slibuji" a následný podpis zastupitele jsem byl tak nervozní, že se skoro nepodepsal. Můj tep byl na úrovni anaerobního prahu, sucho v ústech, pot se dral z pod košile až do saka..., velmi velmi zvláštní stav, pocity. V každém případě, ne moc příjemné. V závodním dresu bych se cítil více ve své kůži. Nicméně, to co mi život přinesl, beru s velkou odpovědností, pokorou a budu dělat vše, co zvládnu svou vahou mého mandátu ovlivnit ve prospěch města Přerova, všech více či méně normálních lidí, sportovců, všech Těch, co mě volili, abych je nezklamal. Mám cenu Fair play, a chtěl bych duch tohoto přenést do jednání zastupitelstva. Nevím zdali se to podaří, věřím, že by i mohlo, ale jsem realista a pokud bych se měl zpronevěřit zásadám fair play, ozvu se, velmi důrazně a nahlas.
Tak to je asi vše, co jsem měl teď na srdci.
A mimochodem, máme za sebou první letošní podzimní kemp, tedy "wellness víkend" a myslím, že se povedl :-) .
A ještě jedna novinka, začal jsem usilovně pracovat na "malém" doktorátu. Připravuji výzkum, chtěl bych napsat rigorozní práci, obhájit ji a získat titul PhDr. Tak uvidíme.
A otužuji se ve studené vodě, v Bečvě, nebo na Laguně, několikrát do týdne. Už vydržím v 10st vodě i 8minut :-), ikdyž ten svalový třes po takovém plavání trvá i půl hodiny, ...ale bývala to i hodina :-) .
Příjemé podzimní dny. jarda
