Uběhl nějaký čas od posledního mého psaní... a zase se událo pár více, či méně zajímavých věcí. Tak například se o víkendu konalo již zhora zmíněné so...
Uběhl nějaký čas od posledního mého psaní... a zase se událo pár více, či méně zajímavých věcí. Tak například se o víkendu konalo již zhora zmíněné soustředění reprezentačního družstva U17 vodného pola. Jsou to kluci-chlapi ve věku 15-16let, kteří mají za úkol se kvalifikovat příští rok na ME juniorů. Má funkce u tohoto družstva byla kondiční a plavecký trenér. Poprvé jsem kluky, bylo jich dvacet, dostal na trénink v pátek. Byl jsem představen, trošku jsem jim nastínil, co jsem zač a jaký jsem... a nastalo lehké zděšení :-). Musím ale pravdivě napsat, že od prvního, opravdu od prvního odplavaného metru v pátek, až po poslední metr v neděli, které se mnou plavali, makali a makali a kdyby se z některých dalo kouřit, určitě by se z nich i kouřilo. to samé v posilovně-tělocvičně, kde jsme cvičili jen s vlastním tělem. Divili se, jak se dá zničit za 30min :-) . Po dlouhé době jsem si připadal jako trenér, nejen samotným trénováním a vymýšlením tréninků, ale i přístupem všech zúčastněných. Byla to pro mě moc příjemná a obohacující zkušenost. Plavce, myslím tím plavce sportovních tříd plavání už ani netrénuji v pravém slova smyslu, není to z mého pohledu trénink, ale trávení času na bazéně, ve vodě. Kdybych jim naložil trénink plavaný plavcema, kteří byli ve "sportovkách" o tři, pět,a více let před nimi, nezvládli by ho a pokud ano, druhý den bych měl omluvenky z důvodu únavy anebo jiné výmluvy. Mám silný vnitřní pocit, že trénovat a makat, to se nenosí, něco ve sportu dokázat? ..."ne, to bolí, tak raději budu dělat něco méně náročného"..., asi doba, které já až tak nerozumím, alespoň co se týče sportu. Ale abych si jen nestěžoval, trénuji skupinu skvělých lidí-triatlonistů (triatlonistek) a plavců-veteránů, kteří chtějí a vědí, co chtějí a jsou tomu ochotni podstoupit bolest, nepohodu, časový pres, vydat peníze. A jdou za svým cílem a já jako trenér nebo poradce jim v tom pomáhám. A výsledky? Ty se dostavují a mají z nich radost nejen oni, ale i já. To jsou právě ty momenty, kdy jsem rád trenérem, kdy předávání vědomostí a zkušeností ve sportu a ve sportovním výkonu přináší radost všem, závodníkovi, trenérovi, ale i rodině závodníka a kamarádům.V poslední době jsem si hodně pohrával s myšlenkou skončit jako trenér. A vlastně si s tím pohrávám pořád dál. Denně pochybuji a přemýšlím, zdali tréniky, které vymýšlím, které předávám dál, jsou správné, jsou dobře poskládané, přinesou naplánované cíle. Připadá mi, že čím více vím o skladbě, o způsobu, o tom, co mám daný trénink přinést, tím více o sobě pochybuji a přemýšlím, jestli svou "práci" dělám dobře.
Z jiného ranku..., moji dcerku Kateřinku, která již druhým rokem baletí v olomouckém divadle v baletním studiu, vybrali do šestičlenného družstva, kde budou mít malé baletky individuálnější přístup a budou se i více připravovat s hlavním cílem uspět na baletních soutěžích jak u nás, tak v zahraničí. Mimo to, že se připravuje na svá baletní vystoupení v baletech Louskáček, Broučci, Tarzan a nejnověji i na Odyseus, bude více trénovat na soutěže. Jsem moc pyšný a hrdý táta, Kačka z tohoto rozhodnutí vedení baletního studia měla opravdu obrovskou radost a mě ukápla slza štěstí, i manželce :-). Plyne z toho sice další víkendy v divadle a na zkouškách a zvýšená frekvence cest Olomouc a zpět, ale pro ty šťastné oči a výraz Kačky..., opravdu to za to stojí. Ale to asi ví každý, kdo má doma dítě a dělá mu radost.
Nyní o víkednu bude "wellnes víkend", plavecký kemp, tak po skončení napíšu zase více.
Mějte se dobře,
Jarda
